Myšlenky pro Vás

O pořádku

Abychom udělali pořádek ve světě, musíme nejdříve udělat pořádek v národě,
abychom udělali pořádek v národě, musíme nejdříve udělat pořádek v rodině,
abychom udělali pořádek v rodině, musíme nejdříve udělat pořádek ve svém osobním životě,
abychom udělali pořádek ve svém osobním životě, musíme udělat pořádek ve svém srdci.

(Konfucius)

Život je kouzelný, musíme si jen nasadit ty správné brýle.

Jsi zázrak

Každá sekunda našeho života je nový a jedinečný okamžik existence vesmíru a nikdy se nebude opakovat.
Každému dítěti bychom měli opakovat: Víš, co jsi? Jsi zázrak. Jsi jedinečný. Po celá ta léta, co je svět světem, tu ještě nebylo žádné dítě, jako jsi ty. Žádné nemělo tvoje nohy, ruce, šikovné prsty tvé pohyby. Může z tebe být Shakespeare, Michelangelo, Beethoven. Můžeš dokázat cokoliv. Jsi opravdu zázrak. A až vyrosteš, copak bys mohl zranit někoho, kdo je zázrak stejně jako ty? Musíme se ze všech sil všichni snažit – aby si svět své děti zasloužil

(P.Casals)

Překážky jsou ony obávané věci, které spatříte, když odvrátíte pohled od svého cíle.

(Henry Ford)

Ať si myslíte, že něco dokážete, nebo že to nedokážete, máte pravdu!

(Henry Ford)

O dětech

Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze Vás, ale ne od vás. A třebaže jsou s vámi, přece Vám nepatří. Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky. Můžete dát domov jejich tělu, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech. Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se je však učinit podobné sobě.

Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška. Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy. Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná Vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko. Ať napínání rukou Lučištníka je pro Vás radostí. Neboť jako miluje šíp, který letí, tak miluje i luk, který je pevný.

(Chalil Džibran)

Rozhovor dvou miminek v děloze

Věříš v život po porodu?

Určitě, něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto,abychom se připravili na to, co bude pak.

Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

No to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šnůra. Něco ti řeknu, život po porodu je vyloučený- pupeční šnůra je už teď moc krátká.

Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Tunel, na jeho konci světlo…

Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí – a vůbec, život není než velká stísněnost v temnotě.

No, já přesně nevím jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?

No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli.

Tomu nevěřím. Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není.

Ale někdy, když se ztišíme, můžeme ji zaslechnout, jak k nám promlouvá. Víš, já si myslím, že opravdový život nás čeká až potom…

Mámě!

ve 4 letech:

Máma ví všechno!

v 8 letech:

Máma ví hodně!

v 10 letech:

Máma neví všechno.

ve 12 letech:

Máma neví nic.

ve 14 letech:

Máma je nula.

v 16 letech:

Je z jiný doby!

ve 25 letech:

Máma to možná ví.

ve 35 letech:

Než se rozhodneme, zeptáme se mámy.

ve 45 letech:

Ptám se sama sebe, co by si o tom máma myslela?

v 75 letech:

Jak ráda bych se na tohle zeptala mámy!!!

Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí

1. Nerozmazlujte mě.
   Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu – já vás jen zkouším
2. Nebojte se být přísní a pevní.
   Mám to raději – cítím se tak bezpečněji.
3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.
   Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
4. Nedělejte ze mě mladšího, než jsem.
   Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.
5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
   Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
   Nabourává to můj smysl pro hodnoty
7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když vám řeknu, že vás nemám rád/a.
   Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje
8. Nechraňte mne před všemi následky mého jednání.
   Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest
9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám.
   Dokážu se s nimi vyrovnat.
10. Nesekýrujte mě.
    Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.

 

11. Nedávejte ukvapené sliby.
    Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
12. Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky tak vyjádřit, jak bych chtěl.
    Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět
13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
    Dostanu strach a pak lžu.
14. Nebuďte nedůslední.
    To mě úplně mate
15. Neříkejte mi, že mne nemáte rádi.
    
16. Neříkejte, že mé obavy a stach jsou hlouposti.
    Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
    Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
18. Nikdy si nemyslete, že byste se shodili, kdybyste se mi omluvili.
    Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
19. Nezapomínejte, jak rychle rostu a dospívám.
    Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím – snažte se
20. Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění.